Matadoři české figurální malby Jiří Sozanský a Ivan Bukovský připravili do cel na čtvrtém dvoře terezínské Malé pevnosti speciální výstavní projekt, který rezonuje s duchem místa.
Oba autoři vystavují v Terezíně už poněkolikáté. Poprvé v roce 1980, kdy zde uspořádali výtvarné sympozium, které bylo po třech týdnech zakázáno. Současná výstava má údajně být jejich posledním projektem vytvořeným pro koncentrační tábor. Název výstavy „Terezín závěrem“ to jen potvrzuje.
Hlavním inspirátorem se stal Jiří Sozanský, který v roce 2010 navštívil Osvětim a nafotil zdejší koncentrační tábor. Z těchto snímků pak vytvořil cyklus fotokoláží doplněných malbou převážně mrtvých zvířat a jatek plných kaluží krve. Do fotografií navíc vepsal německy psané úryvky ze vzpomínek velitele koncentračního tábora v Osvětimi, Rudolfa Hösse, který bez emocí detailně popsal provoz osvětimského tábora i vyhlazování židů. Texty objasňující zvrhlost nacistické ideologie tak jen podtrhly drastičnost krvavých scén. Ty si však Sozanský nevybral náhodně, snaží se jejich prostřednictvím zdůraznit podobnost mezi provozem vyhlazovacích táborů a jatek či kafilerií. Způsob zabíjení lidí nebo zvířat se totiž příliš neliší, pouze kulisy a nástroje zůstávají odlišné. Téma morbidnosti a násilí zobrazené na umělcových kolážích není tedy samoúčelné, jedná se o morální apel a zároveň nenápadné memento pro další generaci.
Práce Ivana Bukovského jsou oproti Sozanského dílům o něco klidnější a hlavně méně násilné. Za základ svých obrazů zvolil fotografické detaily Zdi nářků, které ozdobil hebrejskými verši Kadiše čili židovské modlitby za mrtvé. Orientální krása hebrejského písma se místy mísí se sprejerskými nápisy ve stylu graffiti, jež se však po obsahové stránce drží Kadiše. Novodobé kaligrafické experimenty občas doplňuje figurální malba představující torza či stíny lidských postav. Obzvlášť ze stínových náznaků figur, které připomínají temné duchy zemřelých, jde strach a úzkost. Hebrejsky psaná modlitba za všechny, co v Terezíně i jinde zemřeli, zde naopak působí očistně, protože snímá všechny viny i hříchy.
Soubor jedenácti velkorozměrných obrazů Ivana Bukovského doplňuje uprostřed vězeňské cely ještě cyklus drobných litografií na téma Berešit, tedy prvního odstavce starozákonní knihy Genesis. Úhledně napsané hebrejské verše výtvarně obohacují abstraktní znázornění vzniku světa. Jestliže autorovy velkoformátové práce barevně zůstaly u černé, bílé a široké škály šedi, tak pro Berešit je příznačné světelné napětí mezi bílou a černou, které prosvětluje žlutá barva symbolizující zrod a tvoření.
Výstava „Terezín závěrem“ je k vidění na IV. dvoře Malé pevnosti v Terezíně až do 30. října 2015.
Autor: Eva Janáčová, vyšlo v Literárních novinách č. 7.