Architekt David Vávra a režisér Radovan Lipus natáčeli další díly televizního cyklus Šumná města. Tentokrát zavítali do Izraele, kde celkem v šesti dílech putují po stopách českých umělců a architektů. Polovina jednoho dílu je věnovaná krásné Lole Beerové Ebnerové, která se zde proslavila jako úspěšná módní návrhářka.
Lola Beerová Ebnerová, původním jménem Carola Zwillinger, se narodila v roce 1910 v Prostějově. Když jí bylo necelých osm let, zemřel jí otec. I přes počáteční finanční problémy rodiny se vyučila švadlenou a na konci 20. let odešla do Prahy, kde na Uměleckoprůmyslové škole vystudovala obor oděvní návrhářství. O pár let později se provdala za Josefa Beera, s nímž na jaře roku 1939 odešla do Palestiny.
Lola byla krásná, elegantní žena s modrýma očima a blond vlasy uvázanými vzadu do drdolu. Z Československa si dovezla vlastnoručně ušité šaty, které odpovídaly poslední módě. V Palestině se tehdy nosilo převážně jednoduché a hlavně praktické oblečení z bavlny a lnu, jež nejlépe odpovídalo budovatelskému duchu mladých židovských přistěhovalců. Svými evropsky vyhlížejícími šaty Lola okouzlila celý Tel Aviv, později vzpomínala, že ji dámy zastavovaly přímo na ulici a ptaly se, odkud má tak úchvatné šaty.
Po rodičích zdědila obchodní talent, a tak si v Tel Avivu pár měsíců po svém příjezdu otevřela módní krejčovský salón. Navzdory složité sociální situaci – plno lidí bylo ve 40. letech v Palestině bez práce – získala Lola brzy početnou dámskou klientelu. Jen pro ilustraci: v této době byly v celé Palestině pouze dvě oděvní továrny, kde se šila konfekce. V Tel Avivu byly pak pouze dva obchody, kde se daly koupit kvalitní látky. Každému módnímu návrhu se s péčí a precizností sobě vlastní intenzivně věnovala, a tak z jejího salónu odcházely vždy jen absolutně perfektní modely.
Oblékala první dámy
Brzy si k ní našly cestu také manželky předních izraelských politiků a státníků. Její první významnou klientkou se stala Vera Weizmannová, manželka prvního izraelského prezidenta Chaima Weizmanna, po němž je pojmenován například velký vědecký institut v Rehovotu, který Lola se svým druhým manželem Dolfim později štědře financovala. Oblékala také další první dámy Izraele, jako například Miriam Eškolovou, Auru Herzogovou či Leu Rabinovou. S většinou z nich ji pojilo hluboké osobní přátelství. Často se setkávala také s jejich manžely, kteří ji různými způsoby podporovali v kariéře módní návrhářky.
Lehce humorný je v této souvislosti příběh z roku 1950, kdy Lola chtěla odletět do Paříže na přehlídku slavné oděvní značky Valentino. Od roku 1946 pravidelně, minimálně dvakrát do roka létala do Paříže, aby zhlédla nejnovější kolekce a módní přehlídky. Na konci 40. a v 50. letech bylo však potřeba k k opuštění Izraele oficiální povolení. Když se Lola vydala na ministerstvo vnitra pro požadovanou povolenku, úředník se jí zeptal, jaký je účel její cesty. Bezelstně uvedla, že návštěva Valentiniho módní přehlídky. Úředník její žádost okamžitě zamítl a řekl jí, že jistě zná už hodně ze světa módy, takže se nic dalšího nepotřebuje učit. Lola se však nenechala odradit a šla přímo za premiérem Ben Gurionem, který jí nechal povolenku obratem vystavit a celou událost údajně komentoval slovy, že je to pěkný nesmysl, protože Lola se přece potřebuje ve svém oboru dál vzdělávat, tak jako každý by se měl učit po celý svůj život.
Druhý příběh pochází z doby téměř nedávné a vztahuje se k Lee a Jicchaku Rabinovi, jenž zastával dvakrát funkci izraelského premiéra a v roce 1994 mu byla za mírové úsilí na Blízkém východě udělena spolu s Šimonem Peresem a Jásirem Arafatem Nobelova cena míru. Lolu s jeho manželkou Leou pojilo v tu dobu již více než třicetileté přátelství. V témže roce uspořádalo Izraelské muzeum v Jeruzalémě velkou retrospektivní výstavu na počest Loly Beerové Ebnerové. Na vernisáž přišel také premiér Jicchak Rabin s manželkou. Všichni zúčastění tím byli upřímně udiveni, neboť právě vrcholila mírová jednání a Rabin byl pracovně velmi zaneprázdněn. Když se ho novináři ptali, co ho přivedlo na Lolinu vernisáž, spiklenecky jim odpověděl: „Mám přece manželku…“
Návrhy uniforem vojaček
Kariéra módní návrhářky Loly Beerové Ebnerové trvala dlouhých 55 let. Svou první velkou módní přehlídku uspořádala v roce 1946. Rok předtím se podruhé provdala, vzala si původem rumunského žida Dolfi Ebnera, jenž obchodoval s diamanty. Dolfi se snažil Lolu v její kariéře maximálně podporovat, dopřával jí četné zahraniční cesty za přední světovou módou.
Díky početné americké židovské klientele si Lola vybudovala jméno také v USA. V roce 1955 připravila jednu kolekci módní značky Bonds v USA. O rok později navrhla nové uniformy pro letušky izraelské státní letecké společnosti EL AL. Z roku 1966 pak pocházejí návrhy uniforem pro ženy sloužící v izraelské armádě a na izraelské poště. Slavnostní ženské vojenské uniformy navrhnuté Lolou se nosí v Izraeli dodnes. Když se jí o pár let později ptali, jestli by na nich něco měnila, odpověděla, ať se jí zeptají později, protože ještě neviděla poslední módní přehlídky v Paříži.
Největšího ohlasu dosáhla móda Loly Beerové Ebnerové v 60. a 70. letech. V době největšího rozmachu zaměstnávala ve svém salónu až 40 pomocnic. Za 55 let jeho existence – salón fungoval v letech 1940 až 1995 – v něm bylo ušito téměř 20 000 šatů. Čekací doby byly někdy až pětitýdenní – pět týdnů tedy trvalo, než se klientka dostala vůbec na řadu.
Móda jí byla vším
Lola byla vždy velmi pracovitá. Každý den vstávala o půl šesté ráno, v šest hodin už plavala v bazénu hotelu Hilton a v sedm hodin dorazila do práce. Často přicházela do salónu dříve než její zaměstnankyně. Když Lolin manžel odcházel po mnoha letech strávených v byznysu s diamanty do penze, požádal ji, aby uzavřela návrhářské studio a odešla s ním taktéž do důchodu. Lole bylo tehdy 75 roků, měla za sebou úspěšných 45 let v módní branži, její jméno vévodilo jak stipendijnímu fondu na telavivské univerzitě, tak svěřeneckému fondu pojmenovanému po ní. Fond například každoročně uděloval ceny nejlepším absolventům katedry módního designu na vysoké škole Šenkar. Lola se tehdy velmi strachovala, nechtěla skončit s prací, móda byla její celý život, a tak požádala manžela, aby jí dovolil pracovat ještě jednu sezónu. A tak to pokračovalo každý rok až do smrti jejího manžela v roce 1992.
Se svým druhým manželem Dolfim měla Lola krásný harmonický vztah. Věčně spolu diskutovali o různých tématech, jejich společným zájmem se stala především hudba a výtvarné umění. Přátelili se například s předním izraelským malířem Rovenem Rubinem nebo každoročně spolu jezdili na letní festival vážné hudby do Salcburku. Oba byli také vášniví filantropové, finančně podporovali Izraelskou filharmonii a četná vědecká pracoviště.
V roce 1995 Lola zavřela svůj módní salón v Tel Avivu. Nikdo z přátel do poslední chvíle nevěřil, že se jí to podaří. Přece jen 55 let téměř každodenní návrhářské práce člověku přiroste k srdci a těžko se s takovým zažitým stereotypem loučí. Lola si však za svůj salón našla rychle náhradu: ujala se organizační a autorské práce na telavivské univerzitě a na Šenkaru. I když jí lékaři později diagnostikovali rakovinu štítné žlázy, neopustila tuto práci, a teprve když všechny úkoly zdárně dokončila, podstoupila operaci. Lola se vždy snažila žít tak, jako kdyby neměla nikdy zemřít, móda jí byla vším, a tak na ni nezapomněla ani na nemocničním lůžku. Zemřela 3. března roku 1997 ve svém domě v Tel Avivu ve věku 86 let.
Lola Beer Ebnerová byla výjimečná silná žena, zapálená sionistka, která proslavila izraelskou módu po celém světě. Právem jí proto náleží přídomek první dáma izraelské módy, a to nejen proto, že oblékala první dámy Izraele.
Autor: Eva Janáčová
Článek vyšel 31. ledna 2013 v Literárních novinách.
Text je výstupem projektu Grantové agentury UK č. 250116 řešeného na FF UK.